
Pečení buřtů patří mezi známou českou klasiku. Často jako téma plní mnohé konverzační lekce moje i mých kamarádek lektorek. Jednoho dne čtu ve společném, lektorském četu otázku: “Jak se jmenuje ta věc na pečení buřtů? Jak tomu říkáte?” hm? Zajímavé. Konečně se něco dozvím! 🙂 Kolegyně dávají tipy: opíkátko, napichovátko, napichovák, klacek na buřty. Online prodejny nabízejí vidlice na opékání. Mě napadla ještě varianta pícháky na buřty nebo pruty. Při letním setkání s kamarády jsme diskusí nad tématem “té věci na pečení buřtů” strávili příjemné odpočinkové chvilky. Vylovila jsem z paměti, že jako dítě jsem vždycky sháněla pruty nebo klacky, protože žádné vidlice v obchodech nebyly a v mojí rodině je nikdo neuměl vyrobit. Když za pár dní došlo na posezení u ohně s pečením buřtů, drželi jsme v ruce kovové vidlice. Zjistila jsem, že co region to svůj název, co rodina to jiná preference slova.
Jako lektorka jsem jásala. Príma, na dalších lekcích můžu zase studentům říct jinak. Nebojte se, když neznáte správné slovo. Popište ho, řekněte, na co ho potřebujete a ono už se objeví v konverzaci. A často víc než jedno. Ptejte se na neznámá slova. A nebojte se otázky opakovat u různých lidí, protože co slovo, to jiný osobní příběh, to jiná historie a kontext. A nakonec zjistíte, že jedna otázka: Jak se jmenuje ta věc na… ? Nemá jen jednu odpověď a jedno správné řešení.
Ať žijou otázky, pátrání a objevování. V lekcích i v životě.
hravě